De grønne slagtere (Řezníci, 2003) - Dánská komedie

Svend (Mads Mikkelsen) a Bjarne (Nikolaj Lie Kaas) jsou dva řezníci v malém dánském městečku. Jednoho dne začnou mít plné zuby svého šéfa a rozhodnou se otevřít si vlastní řeznický krámek. Z počátku se jim zákazníci nehrnou, vše se ale změní ve chvíli, kdy Svend omylem zabije elektrikáře a v návalu zlosti jeho maso nabídne zákazníkovi. Právě tahle nová chuť způsobí, že se jim dveře krámu už netrhnou.

Stejně jako další film Anderse Thomase Jensena - Adamova jablka (Adams æbler), je i tento snímek zajímavou směsicí bizarního dramatu a pořádně černého humoru. Právě tento styl může způsobit, že se nebude jednat film pro každého. Alespoň já osobně jsem měl opět chvíli problém se vůbec naladit na ten velice svojský způsob humoru, ale jakmile jsem se do něj dostal, začala opravdu královská zábava. A stejně jako u již zmiňovaných Jablek, i zde to fungovalo díky skvělému výběru skutečně originálních a zajímavých postaviček.

Samozřejmě, nejvíce zaujme opět Mikkelsen. Jeho podivín Svend tu je postavou, která by zřejmě v kterémkoli jiném snímku, byla prezentována jako děsivý masový vrah. Tady je vám v podstatě i po celou dobu sympatický, a to i v momentech, kdy za svými oběťmi zavírá dveře mrazáku. Životem zničený Kaasův Bjarne ho pak skvěle doplňuje a jeho "rodinná linka" s nemocným bratrem a budování nového vztahu jsou podány tak, že zbytečně neruší. Ačkoliv na základě závěrečné pointy je jasné, že to byla víceméně jen nástavba na to, aby měl příběh nějakých těch 90 minut.

Řeznící jsou komedií, pokud vůbec jsou komedií, která asi není pro každého. Pokud si nelibujete v onom cynickém humoru, jaký předváděla třeba britská série The League of Gentlemen, tak může podle mého názoru tento film směle vynechat. V opačném případě by to mohl být film právě pro vás. 

Hodnocení: 75 %

Kladmannův dodatek: Po zhlédnutí Adamových jablek, které mi celkem sedly do mého současného rozpoložení, jsem dostal náladu na něco podobného. O dva roky starší snímek stejného režiséra splňoval všechna kritéria a naplno zabavil. Tomuto zvláštnímu dánskému humoru začínám pomalu ale jistě přicházet na chuť.

A Study in Terror (Studie Strachu, 1965): Sherlock Holmes vs Jack Rozparovač

Sherlock Holmes (John Neville) společně se svým věrným společníkem doktorem Watsonem (Donald Houston) pátrají po slavném vrahovi prostitutek z Whichapelu - Jacku Rozparovači.

Podobně jako všechny adaptace příběhů o nejslavnějším detektivní dvojici všech dob, i film Jamese Hilla stojí i padá právě na obsazení postav Holmese a Watsona. John Neville jako Holmes není špatný, ale po skončení filmu si na něj už pomalu ani nevzpomenu. Ta zvláštní aura s jakou se role zhostil Brett nebo Cushing tam prostě tak nějak chybí. Tím nechci tvrdit, že by toho svého Holmese zahrál nějak špatně, jen je v podstatě nevýrazný. Stejnou průměrnost jsem pociťoval i z Watsona, který ještě k tomu působí trochu natvrdleji než obvykle. Z počátku to je ještě fajn, ale později máte pocit, že je to skutečně jen chodící stroj na blbé otázky.

Samotný případ je pak vcelku povedeně zvládnutá detektivka, která určitě nedělá Doylově tvorbě ostudu a já osobně jsem o identitě vraha i několikrát pochyboval. Celkově mi udělalo radost, že se tvůrci skutečně rozhodli pro vyšetřování, místo toho, aby identitu démonického Jacka Rozparovače ukázali hned od počátku, jak by se možná u střetu těchto dvou ikonických postav očekávalo. Dostali jsme tak řadu vcelku zajímavých vedlejších postaviček, které byly podezřelé z vražd.Mě asi nejvíce zaujal Anthony Quayle jako doktor Murray či John Fraser jako lord Carfax.

A Study in Terror asi nikdy úplně nebude patřit mezi sherlockovskou klasiku, přesto se jedná o vcelku příjemné béčko, které fanoušky Doylových hrdinů potěší několika příjemnými odkazy. Pro zbytek to ale asi bude jen další zaměnitelná adaptace příběhů Sherlocka a Watsona.

Hodnocení: 60 %

Kladmannův dodatek: Jednou za čas se rád podívám na nějaký příběh s Holmesem a Watsonem a tento mi strašil na disku již delší dobu. Narazil jsem na něj náhodou a zaujal mě především oním střetem s Rozparovačem, jelikož to působilo, že půjde o nějakou změnu, oproti sté adaptaci Psa Baskervillského. V tomto ohledu příběh relativně svůj účel splnil.

Grabbers (Chňapáci, 2012): Čistě britská záležitost

Strážník Ciarán O’Shea (Richard Coyle) žije svůj monotónní život na malém irském ostrově, kde žije jen pár obyvatel a vrcholem zábavy je vysedávání nad pivem v hospodě. Z tohoto klidu je vyruší útoky podivných monster, které začnou sužovat (a ohrožovat) životy místních rybářů. Ve stejnou dobu přijíždí i nová členka policejního sboru, zapřísáhlá abstinentka Lisa (Ruth Bradley).

Snímek režiséra Jona Wrighta pokračuje v tradici britských sci-fi komedií. Takže tu máme klasické obsazení ve stylu "jo, ten je z toho", britsky škaredé počasí a samozřejmě absolutně nepodstatnou nadpřirozenou hrozbu. Ano, mimozemské příšery sice vypadají naprosto úchvatně, ale vlastně by to bez nich mohlo taky fungovat. A to je tak nějak problém celého filmu. Pokud jste viděli filmy jako Shaun of the Dead či The World's End, tak tu vlastně není nic nového. Nic čím by film nějakým viditelnějším způsobem vynikl. Nápad, že monstra jsou alergická na alkohol, sice originálně zní, ale ve filmu to na mě osobně pak nepůsobilo, jak mělo.

To ale neznamená, že by šlo o vysloveně špatný film. Humorné pasáže veskrze fungují (i když ty opilecké vtípky se po čase tak nějak přejí), akce nevypadá špatně, ačkoliv máte takový ten pocit, že stejně tak by to mohlo být natočeno i jako televizní film a rozdíl v tom veskrze nepoznáte. Ale to je možná dáno rozhýčkaností z vysokého standardu pořadů BBC. 

A co ono obsazení? Richarda Coyla mám rád už od Couplingu a do role opileckého policisty se celkem hodil. Russel Tovey je tradičně fajn, i když s jeho postavou je téměř ke konci naloženo tak nějak podivně. Ruth Bradley si nelze neoblíbit, už jen kvůli tomu přízvuku. 

Grabbers sice pokračují v té dobré tradici britských multižánrových komedií, které určitě pobaví, ale vlastně nemáte pocit, že by šlo o něco, co si pustíte znovu zas. Na jedno zhlédnutí to ale zábava je.

Hodnocení: 55 %

Kladmannův dodatek: Jako první jsem objevil obrázek onoho monstra z tohoto filmu. To mě celkem zaujalo, chvíli jsem pátral o co se jedná a našel i film samotný. Obsazení to mělo už od pohledu celkem fajn, tak jsem si řekl, že se na něj musím podívat. Hodnocení už znáte.

Vynález zkázy (1958) - Krásně naivní dobrodružství

Vynález zkázy vypráví příběh profesora Rocha (Arnošt Navrátil), který objeví látku, která by ve špatných rukou mohla ohrozit celý svět. Roch je pak společně s inženýrem Hartem (Lubor Tokoš) unesen hrabětem Artigasem (Miloslav Holub) na jeho tajnou základnu uvnitř sopky, odkud se chce hrabě pomocí této látky zmocnit celého světa.

Film Karla Zemana vychází z románů Julese Verna. O scénář se postaral básník František Hrubín a výbornou hudbou doplnil Zdeněk Liška. Osobně se přiznám, že jsem nikdy na těchto příbězích nevyrůstal a do vědecko-fantastických představ francouzského spisovatele jsem se začetl až relativně nedávno. Z toho důvodu jsem měl při čtení snad trochu menší pochopení pro naivitu daných příběhů. A právě tento "neduh" jsem maličko pocítil i v této adaptaci Vynálezu zkázy. Děj je tu vysloveně přímočarý a místy až s hloupoučkým chováním postav. Ovšem, zatímco jiné adaptace právě kvůli své nenápaditosti na tomto faktu často padají, film Karla Zeman to dokázal podle mého skvěle zakamuflovat za velice líbivou vizuální stránku.

 

Vzhled celého filmu byl inspirován ilustracemi malířů Verneových románů Édouardem Riouem a Léonem Benettem. A právě tato stránka filmu zůstane v hlavě asi nejdéle. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, že  se nacházím uprostřed knihy samotné. K tomu je nutné i připočíst několik báječných animací s útočícími zvířaty. Především souboj s chobotnicí vypadal neskutečně úchvatně, i když si dnešní divák samozřejmě nemůže nepovšimnout, jak se herec úporně snaží zamotávat (čti bojovat) do gumového chapadla. Nic to však nemění na tom, že na rozdíl od mnoha moderních filmů na mě efekty vlastně nepůsobily, že by je pokročilá doba zničila, jak tomu bývá zvykem u moderních filmů plných počítačových efektů. 

Na Vynález zkázy jsem byl velice zvědavý, jelikož českých dobrodružných filmů je pomálu a tento ještě k tomu lákal i zcela netradičním zpracováním. A rozhodně nezklamal. Sice jsem si přitom nemohl vzpomínat na své dětství, přesto ona atmosféra naivních dobrodružství mě pohltila maximálně. 

Hodnocení: 80 %

Kladmannův dodatek: Tento film jsem původně plánoval vidět minulý rok v rámci projektu100, kde běžela digitálně vyčištěná verze tohoto snímku. Nakonec se to bohužel nepovedlo, a tak nezbývalo nic jiného než další zdroje. 

8½ (1963) - legenda vytvořená krizí

Film vypráví příběh režiséra, který při natáčení svého nejnovějšího sci-fi snímku, prochází tvůrčí krizí, se kterou bojuje sérií představ a vzpomínek.

Devátý film Frederica Felliniho byl zároveň i jeho vlastní autobiografií. Sám režisér se v té době potýkal s podobnou krizí jako postava režiséra Guida (Marcello Mastroianni), a právě to se také (naštěstí kladně) odrazilo na samotné podobě tohoto lehce komediálního dramatu.

Film je totiž doslova prošpikován nejrůznějším množstvím meta-odkazů, která však na mě nepůsobily nijak křečovitě nebo uměle. Snad jen občas kvůli nějakým dodabovaným větám v postprodukci, což si ale člověk stejně pořádně uvědomí, až si tento fakt přečte na internetu po zhlédnutí projekce. 

Každopádně, už jen taková drobnost dokázala, že mé první setkání s Felliniho tvorbou považuji za více než příjemné. Je sice pravda, že film trpěl (nepřekvapivě) lehce rozvláčnějším tempem, jehož vrcholu došel zhruba ve své půli, kdy tak nějak úplně ustrnul. Přesto jednotlivé snové části filmu a krásné ženy, dokázaly i tyto momenty náležitě pozdvihnout. Mastroianni byl výborný, i když víceméně celý film zahrál s jedním výrazem na tváři (což tak nějak platí asi o všech jeho rolích, které jsem viděl).

Přiznám se, že to asi nebude film, který bych si kvůli své rozvleklosti pravidelně každý večer pouštěl před spaním, přesto se jedná o snímek, který určitě žádný fanoušek filmu nesmí minout, popřípadě člověk procházející si nějakou krizí. 

Hodnocení: 80 %

Kladmannův dodatek: Tento film jsem měl již delší dobu v záměru vidět, ale teprve letos jsem se konečně dokopal k tomu to uskutečnit. Původně jsem zvažoval projekci skrze projekt100, ale nakonec jsem využil možnost v rámci olomouckého filmového klubu Pastiche Filmz. Jak je vidno z recenze, rozhodně jsem nelitoval.