V roce 1960 se na britské stanici ITV objevil pořad, který by se rozhodně dal označit za velice unikátní. V době, kdy televizi vládly sitcomy točené v levných kulisách a s umělým smíchem, šel jeden pořad úplně jiným směrem a snad tedy zcela zákonitě musel u mainstreamového diváctva propadnout. Tímto pořadem byl The Strange World of Gurney Slade.
Na počátku se s hlavním hrdinou ocitneme uprostřed dobového sitcomu, jenže náš hrdina jak se zdá už má dost laciných vtípků a karikatur okolo něj a tak mlčky opustí celou scénu. Projde okolo režiséra a celého štábu ven ulici. A právě tímto prolomením čtvrté stěny příběh teprve začíná. Scéna samotná je působivá, jelikož divák v ní cítí, jak se postupně hroutí zaběhlý stav věcí. Náhle vidíme, že ty hrozně umělé kulisy byly skutečně jen kulisami. Všechno je lež. A co víc, seriál s touto myšlenkou bude pracovat ještě mnohem dál.
Hlavní nápad pro tento pořad pochází z hlavy herce a hudebníka Anthony Newleyho (poslechněte si jeho verzi Goldfingera), který si zahrál i hlavní úlohu Gurneyho Slada. Scénáři pak pořad opatřili Dick Hills a Sid Green. Jedná se o skutečnou definici něčeho, co by se dalo naznat jako anti-sitcom. Seriál opouští zaběhlé zvyklosti a místo toho se dostáváme až do snového světa hlavní postavy. Ten celým pořadem zpochybňuje, zda-li je vůbec vhodnou postavou pro takový druh pořadu a podobných "meta" momentů je v celém seriálu mnohem víc. Hlavní hrdina mluví se zvířaty či je souzen za to, že řekl špatný vtip. Za vrchol pak osobně považuji závěrečný díl, kde vedlejší postavy mají strach o svoji vlastní existenci poté, co seriál skončí.
Samozřejmě, ne všechno je musí nutně sedět. Je to stále pořád, který vznikl již téměř před sedmdesáti lety. Občas se objeví takové ty dobové vtípky s otravnou hudbou na pozadí, které občas dokáží scénu trochu pokazit. Ale jako celek to stále funguje a po každém díle budete chtít vidět další. Bohužel, jich je jenom šest. I tak to ale stačí k tomu, aby se vám chytlavá úvodní znělka dostatečně vpila do hlavy natolik, že budete mít náladu si to pustit celé znovu.
Je zřejmé, že tenhle seriál ocení spíše ti, kteří mají rádi tento druh "meta-humoru" či podivných dobových experimentů. Pokud tohle splňujete, tak neváhejte ani minutu. Toto je určitě ten klenot televize, po kterém jste již dlouho pátrali.
Na počátku se s hlavním hrdinou ocitneme uprostřed dobového sitcomu, jenže náš hrdina jak se zdá už má dost laciných vtípků a karikatur okolo něj a tak mlčky opustí celou scénu. Projde okolo režiséra a celého štábu ven ulici. A právě tímto prolomením čtvrté stěny příběh teprve začíná. Scéna samotná je působivá, jelikož divák v ní cítí, jak se postupně hroutí zaběhlý stav věcí. Náhle vidíme, že ty hrozně umělé kulisy byly skutečně jen kulisami. Všechno je lež. A co víc, seriál s touto myšlenkou bude pracovat ještě mnohem dál.
Hlavní nápad pro tento pořad pochází z hlavy herce a hudebníka Anthony Newleyho (poslechněte si jeho verzi Goldfingera), který si zahrál i hlavní úlohu Gurneyho Slada. Scénáři pak pořad opatřili Dick Hills a Sid Green. Jedná se o skutečnou definici něčeho, co by se dalo naznat jako anti-sitcom. Seriál opouští zaběhlé zvyklosti a místo toho se dostáváme až do snového světa hlavní postavy. Ten celým pořadem zpochybňuje, zda-li je vůbec vhodnou postavou pro takový druh pořadu a podobných "meta" momentů je v celém seriálu mnohem víc. Hlavní hrdina mluví se zvířaty či je souzen za to, že řekl špatný vtip. Za vrchol pak osobně považuji závěrečný díl, kde vedlejší postavy mají strach o svoji vlastní existenci poté, co seriál skončí.
Samozřejmě, ne všechno je musí nutně sedět. Je to stále pořád, který vznikl již téměř před sedmdesáti lety. Občas se objeví takové ty dobové vtípky s otravnou hudbou na pozadí, které občas dokáží scénu trochu pokazit. Ale jako celek to stále funguje a po každém díle budete chtít vidět další. Bohužel, jich je jenom šest. I tak to ale stačí k tomu, aby se vám chytlavá úvodní znělka dostatečně vpila do hlavy natolik, že budete mít náladu si to pustit celé znovu.
Je zřejmé, že tenhle seriál ocení spíše ti, kteří mají rádi tento druh "meta-humoru" či podivných dobových experimentů. Pokud tohle splňujete, tak neváhejte ani minutu. Toto je určitě ten klenot televize, po kterém jste již dlouho pátrali.
Hodnocení: 90 %
Kladmannův dodatek: Jak jsem se k tomuto pořadu dostal já? V jedné diskuzi o seriálu The Prisoner si jeden člověk nemohl vzpomenout, jak se jmenuje jeden seriál a jen si matně pamatoval jisté scény. Šlo právě o The Strange World of Gurney Slade. A byl to perfektní tip. A tak úvodní znělka je báječná!
Žádné komentáře:
Okomentovat